Emil Kintzl provedl světem zapomenutých řemesel
Na svůj věk /83 let/ je soukromý badatel a historik z Kašperských hor Emil Kintzl neobyčejně vitální a svěží. Zachovává si rovněž zdravý nadhled a nakažlivý smysl pro humor. I proto jeho přednášky o dějinách staré Šumavy, spojené s promítáním dobových fotografií, se kterými neúnavně objíždí republiku, táhnou. Přesvědčit se o tom mohli i v Hajanech na besedě „Zapomenutá řemesla staré Šumavy“. Hovořilo se o kumštech, typických pro tuto čarokrásnou oblast a dnes už zřídkakdy zahlédnutelných. O košíkářích, tkalcích, sklenářích, vorařích, kolářích, řezbářích, kamenících. Ale také třeba…. „Existuje jen jediná fotografie tzv. Šumavského obra Seppa Rankela, který měřil přes dva metry a jednoduše v hospodě vyhodil případného výtržníka oknem na sníh. Nosil boty neuvěřitelné velikosti č. 48. Zmíněná fotografie silně pobožného povozníka byla pořízena v kostele, a to jen díky léčce, kdy mu kamarádi namluvili, že si jeho portrét přeje sám biskup.“ Dochovala i zkazka, kdy šumavský obr přiklekl ke kolébce s děckem, něžně vzal robátko do náruče a se slovy „Na tebe si, holka, počkám,“ ji posléze zase uložil zpátky do peřinky. A skutečně si na ni počkal a skutečně se s dospělým děvčetem po letech oženil. Nebylo možno se nezmínit o pasácích dobytka, kteříse dělili na denní a sezónní. Zajímavou kapitolou o využívání lesního bohatství Šumavy bylo vyhledávání tzv. „resonančního dřeva“ pro výrobu hudebních nástrojů. Na přetřes se dostalo samozřejmě hojně rozšířené sklářství. Zájemci si mohli zakoupit knihu „Zmizelá Šumava“, pod níž je podepsán právě Emil Kintzl. V
obec Hajany